Forma / pro W. Gombrowicze

22. října 2017 v 20:42 |  moje um!
za šera
daleko od lidí svlékat kůži
konkrétní úseky tváře
věšet na ramínko
formu
modlím se k tobě, Witolde
jen částí sebe, kterou znám
hruď z molitanu
kde se odráží důvěrně známá
intimita vykouřených cigaret

pod mostem pátrám po dlaních
ztracené hroší kůži
místo ní mi natekly
do uší
zlámané páteře lidí

zítra vstanu (a budu) vně i uvnitř
ale jinak
vymezená
při odchodu kývnu sama na sebe
ruce přišité k polštáři
ležím zády k světu

vstáváš
vstávám s tebou
otvírám okno a jako bych viděla
jazyky černých stínů

ne
od sebe neutečeš

křičí na mne z ulice
 

knižní oblíbenci

25. srpna 2017 v 18:39 |  moje um!

(malba: Lucian Freud)

Dnes vám představím čtyři obyvatele vlastní knihovny, na které nedám dopustit. Další dlí na poličkách a poslušně čekají. Máme tu hned tři prózy a jednu poezii.

špatná anatomie i kus srdce

20. srpna 2017 v 12:50 |  moje um!


Nějakou dobu jsem toužila studovat výtvarku. Tam mě ale nechtěli - nezvládám nakleslit pomuchlanej papír a taky údajně nerozumím umění. Nevadí, s tím jsem smířená. Nakonec z toho vzešlo jen to dobrý. Vytvářím věci tak, jak mě nejvíc baví (jak je zvládnu udělat). Nic mě neomezuje.
 


koláže, první

20. srpna 2017 v 11:50 |  moje um!


Stříhání, lepení, kreslení, probírání novin, staré fotky.
Koláže. Připomínají mi Hrabalovu Příliš hlučnou samotu, Boudníka (toho něžného barbara který miluje rozkopané ulice a vysypané čerstvě pálené cihly), Teigeho, staré plakáty a život. Dýchají.

Epizoda první: dávka pro náročné (a věčně zahloubané)

19. srpna 2017 v 22:05 |  Toulky českou literaturou
Někteří lidé usilovně loví ve vodách zahraniční literatury, protože jsou přesvědčeni, že v té naší kromě (studenty tak nenáviděné) Babičky nelze nic najít. Chyba. Když jsem začala studovat bohemistiku, byla jsem fascinovaná množstvím literárních zákoutí, která se přede mnou na střední škole ukrývala. Množstvím neobjevených stránek a vynikajících autorů.
Pojďte se se mnou na chvíli do takových míst ponořit. Dávejte ale pozor, nebude to právě veselé koupání. Dnešní tipy jsou pro čtenáře, kteří si literaturu rádi servírují opatrně a s rozvahou.


Ivana Myšková - Bílá zvířata jsou velmi často hluchá

19. srpna 2017 v 21:55 |  Recenze
Jedenáct povídek, dva mlsné večery a jeden vybíravý čtenář:


Milan Kundera - Nesmrtelnost

19. srpna 2017 v 21:19 |  Rozbory
Zamávání, které má románotvornou sílu:


Někteří autoři mají tak typickou poetiku, že vám po dvou knihách nedělá problém je rozeznat od ostatních. Nesmrtelnost je právě takový "typicky kunderovský" román. Je románovým územím, kde nikdo není majitelem pravdy. To, co autor začal v povídkové sbírce Směšné lásky a s precizností rozvíjel v románové prvotině Žert, se znovu objevuje i v Nesmrtelnosti.

Kam dál