Říjen 2017

Forma / pro W. Gombrowicze

22. října 2017 v 20:42 moje um!
za šera
daleko od lidí svlékat kůži
konkrétní úseky tváře
věšet na ramínko
formu
modlím se k tobě, Witolde
jen částí sebe, kterou znám
hruď z molitanu
kde se odráží důvěrně známá
intimita vykouřených cigaret

pod mostem pátrám po dlaních
ztracené hroší kůži
místo ní mi natekly
do uší
zlámané páteře lidí

zítra vstanu (a budu) vně i uvnitř
ale jinak
vymezená
při odchodu kývnu sama na sebe
ruce přišité k polštáři
ležím zády k světu

vstáváš
vstávám s tebou
otvírám okno a jako bych viděla
jazyky černých stínů

ne
od sebe neutečeš

křičí na mne z ulice